Gymnastický dres

Gymnastické a baletní dresy se šijí z pevných elastických látek, které se dobře roztahují a zajišťují tím těsné přiléhání k postavě, například z trikotáže, biflexu nebo elastanu. Gymnastický dres může mít rukávy libovolné délky. V dnešní době jsou velmi populární klasický gymnastický dres s krátkým rukávem, gymnastický dres s 3/4 rukávem a gymnastický dres s dlouhým rukávem. Baletní dres může být i bez rukávů, se širokými nebo úzkými ramínky. Přední výstřih bývá libovolného tvaru, může odhalovat ramena nebo je může zahalovat. Nedekoltované dresy bez výstřihu se šijí se stojatým límečkem ke krku. Podobně i velikost a tvar výstřihu na zádech závisí na modelu.

Dres se obléká na spodní prádlo – na kalhotky nebo někdy i na body nebo poddresy, které jsou obyčejně tělové barvy. Při baletu se pod dres obvykle dávají speciální punčochy a silonky, nebo taneční kalhoty a gymnastické leginy, které se mohou obléct i navrch na dres. Během tréninků a zkoušek nebo v přestávkách mezi nimi se na dres může obléci ledajaký potřebný oděv: baletní sukně a tutu sukýnky, legíny, gymnastické šortky, ohřívací legíny, trička, košile, bolerko, teplákové soupravy a libovolný jiný .

Gymnastické dresy, které se používají při sportovních soutěžích, mají přísně předepsaný tvar. Pokud je tělo odhaleno více, než předepisuje norma, nebo pokud zpod dresu vyčnívá okraj spodního prádla, sportovkyně se penalizuje az celkového skóre se jí strhává určitý počet bodů.

V některých jazycích (angličtina, němčina) se gymnastický dres nazývá leotard na počest francouzského akrobata Julese Léotarda (1838-1870), který vystupoval v podobném přiléhavém kostýmu. V 19. století se tak přiléhavý oděv označoval názvem trikot a používal se pouze v cirkuse. Nosili ho gymnasti, siláci, akrobati. Na trikot se zpravidla oblékaly šortky nebo sukýnka (například jako na obraze Pabla Picassa Dívka na míči).

Ve 20. století se dres dostal do baletu, kde jej začali využívat nejprve během zkoušek a poté i během scénických vystoupení. Lakonický dres bez ozdob a dekorací často používal ve svých inscenacích choreograf George Balanchine (Čtyři temperamenty, 1946; Soupeření, 1957; Symfonie ve třech pohybech, 1972 aj.). Po něm tuto tendenci převzali mnozí další choreografové druhé poloviny 20. století.

První, co se objevila na baletní scéně v kostýmu vycházejícím z elastického dresu, byla ruská baletka Maja Plisecká v baletu, který pro ni v roce 1973 vytvořil francouzský choreograf Roland Petit (kostýmy pro balet navrhl Yves Saint Laurent).

V sedmdesátých letech 20. století s nástupem diskotékové módy as příchodem aerobiku se dres spolu s body stal populárním oděvem, ve kterém ženy vycházely i ven na veřejnost. Nosili ho s páskem, punčochami, legínami, šortkami, krátkými elastickými kalhotami a krátkými sukněmi. V sedmdesátých a osmdesátých letech se dresy šily z látek zářivých neonových barev a vyznačovaly se tím, že byly na bedrech vysoce vykrojené.

Ve dvacátém století byla na gymnastickém dresu povolena prakticky jediná "dekorace", a tou byl státní znak nebo vlajka státu, jehož byl sportovec reprezentantem, případně znak sportovního klubu. Zpravidla bývaly umístěny na rukávu nebo uprostřed hrudi. Ve jednadvacátém století sportovní federace takových olympijských sportů jako sportovní a moderní gymnastika či synchronizované plavání povolily ozdobování ženských gymnastických dresů. Od té doby se na gymnastických dresech používají třpytky, kamínky a různé aplikace, všívají se síťkované vložky z látky tělové barvy nebo jiných odstínů a pod. V roce 2001 na žádost Iriny Vinerové, trenérky Aliny Kabajevové, bylo v moderní gymnastice dovoleno ke gymnastickému dresu přišívat krátkou sukýnku ze stejné elastické látky.

Ověřal na moderní gymnastiku a tanec.

Dres spojený s trikotem, který zahaluje i nohy, se jmenuje gymnastický overal (angl. unitard). První gymnastka, která začala vystupovat v takovém elastickém overalu, byla ruská sportovkyně Amina Zaripovová v devadesátých letech minulého století. Na mezinárodních soutěžích se na koberci poprvé v overalu objevila ukrajinská gymnastka Kateryna Serebrianska. Overaly (nazývané také celotrikoty) jsou oblíbené i v krasobruslení, tancích, aerobiku.

Oděv na trénink je důležitou a neodmyslitelnou součástí šatníku každého sportovce. Musí být pohodlný a zhotovený z kvalitního materiálu. Moderní gymnastika je efektní a vizuálně přitažlivý druh sportu, který diváka okouzlí technikou, dynamikou, přesností prováděných cviků, virtuózním ovládáním náčiní, ale také krásou a důmyslností kostýmů. Tyto osobitosti berou v úvahu i návrháři sportovního oblečení pro gymnastky a tanečníky, proto výsledkem jejich práce jsou nejen pohodlné, ale také neuvěřitelně pěkné úbory a dresy na tréninky a vystoupení.

Oděv na moderní a sportovní gymnastiku je dosti rozmanitý. Jako horní část úboru se pro trénink hodí gymnastická trička, trička s dlouhým rukávem, topy, tílka a bolerá. Jako dolní část poslouží polodlouhé kalhoty, overaly, šortky, gymnastické choreografické a taneční legíny. Společnost SOLO DANCE pravidelně obnovuje svůj sortiment a řadí do něj nové řady oblečení na tanec a moderní gymnastiku, které splní očekávání i toho nejnáročnějšího zákazníka.